12.03.2017
Všechny metodické příručky pro učitele překypují nápady na aktivity, které mají výuku zpříjemnit a obměnit ji tak, aby žáky bavila. Co se ale stane, když se aktivity změní na nelítostný souboj dvou týmů a "hraní" se zvrhne ve španělskou revoluci?
Na naší škole každoročně pořádáme Netradiční den výuky v rámci oslav Dne učitelů. Význam této akce nechápu, jelikož netradičně učím každý den a navíc bych tento den v rámci netradičnosti já pojala jinak, ale záhy mi došlo, že se po mně chce, ať si s žáky 45 minut "hraji". Jelikož se mé obavy z nevraživosti žáků naplnily, napíšu vám, jak to příště (ne)dělat.
Problém těchto akcí nastává už ve chvíli, kdy se spojí skupiny AJ. Jinými slovy, místo své skupiny cca 12 žáků, máte celou třídu. I když je rozdělíte na dva, tři, čtyři týmy, pořád musíte zvládat 20 žáků. Zároveň nedonutíte všechny se zapojit, takže si po chvíli všimnete, že někteří manipulují s mobilním telefonem, jiní si něco čtou, podřimují a nebo jen tak pasivně sedí, protože se slova ujali asertivnější jedinci.
Jakoukoli aktivitu připravíte, můžete si být jistí, že skončí hašteřením žáků. Když máte kvíz, na jehož otázky se žáci musí přihlásit zmáčknutím bzučáku, vždy se bude druhý tým hádat, že to zmáčknul dřív, navzdory zvukovému důkazu. Pokud měříte odpověď na vteřiny, vždy bude druhý tým namítat, že už to není pět vteřin, ale víc. Zároveň ale bude nespokojený, když jemu pět vteřin spravedlivě vyměříte. Měli přece tu otázku těžší, tak musí mít víc času. Pokud hrajete asociační hru na slovíčka, je obtížné si v té rychlosti zapamatovat, která slova už padla. Naštěstí jsou zde vnímaví žáci druhého týmu, kteří vás na to upozorní. Problémem je, že se mnohdy i záměrně spletou a nařknou druhý tým z opakování slov. Výsledek? Týmy se hádají, procvičování slovíček jde stranou. Dalším nešvarem českých žáků je snaha o podvádění. Takže pokud to situace dovolí, vždy hledají nějakou skulinku, chvíli, kdy se učitel nedívá. Jenže se dívá druhý tým, a to velmi bedlivě. Co následuje? Další hádky, vulgární vyjadřování a někteří žáci se zvednou a uraženě odcházejí. To jsme si hezky zahráli, že?
Jak tomu lze předcházet? Je nutné žákům na začátku důrazně vysvětlit, že se nejedná o hru, ale o aktivitu, jejímž výsledkem nejsou vítězové a poražení, ale procvičení si angličtinu formou, která nás všechny bude bavit. Tohle se musí během aktivity několikrát připomenout. Samozřejmě ideální je, pokud k tomu žáky systematicky vedete od útlého věku. S tím se ale už musí začít na 1. stupni.